Proč se cituje
- Prokázat hodnotiteli přehled o daném tématu, co vše autor prostudoval a využil k sepsání díla.
- Díky přesným a úplným citacím zdrojů si může čtenář dohledat o tématu více.
- Citacemi se může autor opřít o tvrzení a údaje ve své práci, může je tak doložit.
- Kvalitní práce nemá pouze online zdroje, ale používá knihy, učebnice či skripta.
- Není žádoucí uvádět zbytečná díla, jen aby jich bylo ve zdrojích co nejvíce.
- Autor cituje jednak průběžně v textu (poznámka pod čarou), a poté v kapitole Zdroje, kde je přehledně souhrn všech zdrojů. Tato kapitola je mimochodem hlavní a používá se na ni styl Nadpis 1 a začíná na samostatné stránce.
- Citují se i objekty jako tabulky, grafy, obrázky (do kterých patří i fotky, schémata či vzorce).
- Vždy je třeba citovat podle normy ČSN 690.
- Je třeba uvést zdroj u všech textů, které nemá autor ze své hlavy.
- Je dobré se podívat na práci z pohledu čtenáře. Dohledá v případě zájmu snadno všechny použité zdroje?
Vše musí být podle normy (ČSN 690)
- Více o citacích zde : https://sites.google.com/site/novaiso690/
- Všechny neúplně citace je třeba udělat správně. Zde uvedeny stejné citace špatně, a poté správně dle normy. Rozdíl je zřejmý.
- Správné citace lze nejsnáze vyplnit položkami ve formuláři na webové stránce www.citace.com.
- Na Wikipedii lze dohledat odkazy přímo u jednotlivých hesel (vlevo v menu je položka Citovat stránku, poté vybrat správnou normu – první dvě v pořadí).
Kapitola zdroje
- Zdroje jsou hlavní kapitola, jsou na samostatné straně a na jejich nadpis je použit styl Nadpis 1.
- V dokumentu jsou umístěny za kapitolu Závěr.
- Níže uvedené zdroje jsou správně vytvořené dle ČSN ISO 690-2.
- Avšak třetí zdroj má viditelně jiné formátování (písmo, řádkování aj.)
- I na tuto kapitolu „Použité zdroje“ je důležité pro jednotný vzhled důsledně užít styl (styl normální).
- Vždy používejte pro všechny zdroje stejnou normu, ať vypadají jednotně (existují i další normy mimo 690 jako APA, MLA, CBE aj.)
- Je vhodné použít odrážky, je tak na první pohled zřejmý počet zdrojů.
- Modře obarvené hypertextové odkazy nejsou chybou, avšak lze je vhodněji udělat černé (změnou stylu „Hypertextový odkaz“).
- Ve Wordu existuje i styl hypertextový odkaz, který se automaticky aplikuje na internetové odkazy. Jeho editací lze tak hromadně a rychle změnit všechny modře podtržené texty v dokumentu třeba na černé bez podtržení.
Citace zdrojů pod čarou
- Všechen nevlastní text v dokumentu je třeba citovat. Raději ještě jednou – všechen text a myšlenky co nemá autor ze své hlavy, musí mít uvedený svůj zdroj. Nejsnazší metoda je ta pod čarou. Z každého odstavce či myšlenky by měl být zřejmý její původ. V příkladu na obrázku níže byly v textu použity dvě knihy. V textu je pak vložením indexů zřejmé, kde jaký použitý zdroj začíná a končí.
- Ve Wordu se použije nástroj Vložit poznámku pod čarou na záložce Reference. Stejný nástroj slouží i pro vkládání poznámek, protože dole na straně mohou být zdroje i poznámky společně.
- Na konci první myšlenky/zdroje, se použije nástroj pro vložení poznámky. Kurzor se posune dolů pod čáru, a za číselný index autor uvede ve stručném formátu použitou knihu či jiný web + číslo strany, kde je původní informace k nalezení (čtenář ji tak snáze dohledá).
- Celou citaci dle normy na tuto knihu pak nutno uvést v kapitole Zdroje na konci práce.
- Takto třeba postupovat odstavec za odstavcem. Jde o zdlouhavou práci. Vhodné si při psaní vždy poznamenat, odkud který text byl použit.
- Neměňte ručně nikdy čísla indexů, může dojít k chybám. Smazáním indexu v textu zmizí také text pod čarou, tam jej tedy netřeba mazat.
Parafráze
- Práci nelze vytvářet pouze prostým kopírováním původního textu do nové práce (metoda ctrl+c, ctrl+v).
- Přesné kopii textu se říká citace a patří do uvozovek. V omezeném množství použít lze.
- Text je tedy třeba parafrázovat, tzn. původní myšlenku zformulovat vlastními slovy.
- Nestačí přehodit např. slovesa nebo pořadí slov ve větě, stále by šlo o citaci původního textu. Smyslem je, že autor psané práci rozumí, tedy je schopen text sám formulovat.
- Pokud je citací v práci mnoho, může být hodnocena jako nedostatečná či plagiát, nezáleží, zda je ve zdrojích vše citováno.
- Podobnost textu jsou schopny rozpoznat pokročilé systémy jako např. www.odevzdej.cz.
Primární zdroje, k čemu jsou?
- Ve vytvářených dokumentech se nedoporučuje citovat např. Wikipedii nebo jiné akademické práce (např. něčí bakalářská práce), protože tyto používají již převzaté informace a měly by je mít uvedeny ve zdrojích na konci.
- Tvůrce nového dokumentu by měl tedy citovat např. přímo knihu, ze které čerpal autor hesla na Wikipedii, nebo autor bakalářské práce, která jej inspirovala.
- Ideálním stavem je tedy dát si tu práci a dohledat zcela původní (primární) zdroj a neuvádět, že zdrojem myšlenky byla nějaká bakalářská práce.
- U řady hesel na Wikipedii původní zdroje dohledat lze, u jiných bohužel ne. Je to dáno tím, že obsah Wikipedie může vytvářet kdokoliv a autor často nevěnuje svůj čas vytvářené heslo správně citovat a uvádět řádně zdroje. Což je často časově náročnější než zkopírování nějakého textu, který však nemusí být věrohodný.
- Zajímavou alternativou může být např. anglická Encyclopedia Britannica, která je vytvářena týmem editorů. Uvedená fakta jsou důvěryhodná a lze je tedy bez pochybnosti citovat (text je tedy anglicky). Díky omezené kapacitě tvůrců tak nemůže konkurovat co do počtu hesel Wikipedii, kterou tvoří miliony nadšenců po celém světě (bohužel v různé kvalitě).
Primární zdroj, příklad
Zde je uvedený příklad textu/informace z Wikipedie (heslo „Molière):
Molière nestačil přijmout svátost umírajících a odříci se ,,hříšné“ herecké profese (zemřel dříve, než se kněz dostavil) a kněžstvo jeho farnosti se zdráhalo jej křesťansky pohřbít.
Tento by bylo možno citovat tak, že uvedeme jako zdroj Wikipedii:
Ačkoliv tato citace je správná, na Wikipedii (dole na stránce s heslem „Molière“) dohledáme, že tato informace původně pochází z knihy:
Správné je tedy uvést přímo knihu, ze které čerpal autor hesla Molière na Wikipedii. Ve vytvářené práci pak tuto informaci nikdo nenapadne, kniha je důvěryhodný zdroj. Bohužel ne všechny informace na Wikipedii mají takto řádně uvedený zdroj.
Knihy vs. online zdroje
- Knihy se zpravidla berou za věrohodnější zdroj informací, kvalitní práce se bez citace na ně neobejde.
- Na internetu je řada stránek se správnými údaji, avšak autor neuvádí jejich původní (primární) zdroj. Často z časových důvodů, je to pracné.
- Co by měl seriózní zdroj obsahovat lze odtušit z položek, které potřebuje správná a úplná citace, které po nás chce uvést např. web www.citace.com (mj. nakladatel, rok, místo).
Příklad webové stránky:
Na stránce lze dohledat mnoho zajímavých údajů, na konci textu je však uvedeno pouhé Zdroj: internet. To samozřejmě není správné. Přes Google lze dohledat, že vložené texty jsou převzaty z Wikipedie. Tam by už možná šlo dohledat původní zdroj informací. Tuto stránku tedy nelze citovat jako věrohodný zdroj. Stránka může být pro čtenáře atraktivní, a tedy práce autorů není vůbec zbytečná, avšak jako relevantní zdroj použít nelze.
Příklad webové stránky 2:
Tato stránka je pojata jako elektronická učebnice pro několik předmětů. Na titulní stránce je uvedena řada log, vznikla z popudu nějakého projektu. Bohužel nelze dohledat, kdo stránku vytvořil a kdy (v citaci položka nakladatel, místo, rok). Rovněž u všech hesel nejsou řádně uvedeny zdroje, u většiny však ano. Zde na snímku např. uvedeno heslo Sacharidy a níže uveden primární zdroj. Tedy netřeba citovat tuto stranu, ale lze použít text o sacharidech a uvést zdroj pod článkem o sacharidech.
- Knihy mají autora či nakladatele vždy, tedy je lze brát za věrohodné (nemusí být vždy, knihu dnes může vydat kdokoliv). Avšak není vhodné použít jako zdroj do odborné práce např. dětskou knihu.
- Webové stránky může vytvořit kdokoliv, dnes je i snadné, aby měly profesionální vzhled, což však není zárukou věrohodnosti. Věrohodný web by měl mít v tiráži nakladatele roky kdy byl provozovaný, u každého článku uvedený zdroj nebo autora. To vše může mít třeba i bulvární webová stránka, kterou však stěží lze (povětšinou) považovat za seriózní zdroj pro akademickou práci.
- Rovněž není věrohodné použít jako zdroj něčí prezentaci, kterých je na internetu opět celá řada. Správná prezentace (např. nějakého učitele či žáka) by měla mít uvedeny primární zdroje, a tedy pak citovat přímo tyto.
- Ať už tedy kniha, časopis či online zdroj, je už na zvážení každého, aby odhadl, zda je zdroj věrohodný.
Volně šiřitelné obrázky
Při vyhledávání obrázky přes www.google.com je možno nastavit vyhledávání tak, aby se zobrazily pouze takové, které lze použít pro nekomerční použití. Nic to však nemění na tom, že je i tak potřeba uvádět jméno autora.
