Žáci a studenti vnímají dotazník jako velmi jednoduchou a málo pracnou výzkumnou metodu. Opak je pravdou. Sestrojení, distribuce a vyhodnocení kvalitního dotazníku je velmi pracné a časově náročné, pokud má poskytnout vypovídající údaje (i přesto je dotazník nejpoužívanější metodou).
Praktické požadavky při tvorbě dotazníku:
- Dotazník zadává přímo výzkumník a respondenti ho vyplňují v jeho přítomnosti, neboť je tak zaručena vysoká návratnost dotazníku (kolik dotazníků bylo použitelných z celkového počtu distribuovaných dotazníků).
- Dotazník by měl mít 1) vstupní část (ta má motivovat respondenta, aby dotazník vyplnil – oznamuje, k čemu dotazník a výzkum slouží, co bude respondent z jeho vyplnění mít, kdo jej vypracoval, pokyny pro vyplnění) 2) zadání dotazníkových otázek, 3) poděkování, kontakt na autora dotazníku.
- Dotazník musí mít promyšlenou strukturu. Při jeho přípravě se doporučuje zkoumaný problém rozdělit do několika okruhů, podproblémů, pro každý z okruhů formulovat otázky (otázky zaměřené na určitou oblast by měly být v dotazníku u sebe).
- Není vůbec na škodu vyzkoušet dotazník na několika respondentech, a poté odladit nedostatky (neurčité a špatně položené otázky, chybějící odpovědi apod.)
- Na internetu je možnost využít několika serverů pro průzkum – distribuci online dotazníků. Vhodné si projít již ukončené, které bývají volně k nahlédnutí a inspirovat se položenými otázkami. Lze se zde i ponaučit ze špatně položených dotazů. www.vyplnto.cz
Použité otázky:
- Minimální počet otázek je 10, maximálně by měl mít 20-25 otázek (2 strany A4).
- Otázky musí být srozumitelné a svým významem jednoznačné (nesmí být možné různé správné odpovědi).
- První otázky by měly být jednoduché a z psychologických důvodů také přitažlivé, složité otázky umístit doprostřed dotazníku, důvěrnější otázky ke konci dotazníku.
- Nejčastěji se používají otázky uzavřené (jen výběr odpovědi) popř. polouzavřené (se zdůvodněním, s krátkou odpovědí), méně často se používají otevřené (kdy se respondent vyjadřuje samostatně, tyto otázky se obtížně hodnotí).
- Minimální počet možností je pět (a-b-c-d-e), přičemž pátá by měla vylučovat všechny ostatní, např. formulace ,,Ani jedna z možností není správná“. Rovněž je vhodnější volit více správných odpovědí než jednu.
- Forma ANO-NE /zvláště vhodné je doplnit proč ano, nebo proč ne – pomůže to při diskuzi otázek a hledání zdůvodnění).
- Škálovací otázky (volbě se přiřazují body nebo váha – např. oblíbenost předmětů od 1 do 5, kdy 1 je nejoblíbenější, 5 nejméně oblíbený).